Jednou ke mně do ordinace přišel klient. Při úvodní anamnéze jsem se ho ptala, co ho trápí. „Ne, nic mi není,“ odpověděl, mávnul rukou a ztichl. Zpozorněla jsem. „Počkejte, jak to myslíte?“ V hlavě mi zněla hlavně ta dvě slova: NIC a NENÍ.
Dva zápory přeci dávají v matematice kladný výsledek. Tak co mu tedy není? A co mu je?
Jak vypadá to nic, které vám není?
Po chvíli mlčení jsem mu odvětila: „Zajímá mě, jak vypadá to vaše nic, které vám není…“ Nevím, co si v tu chvíli myslel, ale zhluboka se nadechl a vydechl. Pak se usmál, jako by si teprve teď uvědomil, co mi vlastně řekl.
A začal vyprávět. O svých bolestech v zádech, které ho každé ráno omezují, o potížích při vstávání a o tom, jak dlouho už to považuje za běžnou součást života. Najednou se zápor změnil v klad. Uvolnilo se napětí a mohli jsme si o jeho bolesti povídat otevřeně, bez zábran a bez rozpaků.
Co se může skrývat pod slovem NIC
Od té doby si uvědomuji, kolik se toho pod slovem NIC může skrývat. Bolest, kterou člověk považuje za normální. Omezení, na které si zvykl. Obavu, kterou nechce říct nahlas. Nebo něco, co zatím neumí pojmenovat. Všichni máme svoje „nic“. Proto pozorně poslouchám, co mi klient říká. Opravdu mě zajímá, co jeho „nic“ znamená.
Všichni máme svoje nic. Ale vždycky je to něco.
Nepřestává mě překvapovat, jak mohou dvě záporná slova otevírat cestu k pozitivnímu kroku ke zdraví. A co vy, jak vypadá vaše NIC, které vám NENÍ?
O bolesti, která vzniká jinde, než kde ji cítíte, píšu v článku Proč bolí krk, když jste si kdysi zlomili kotník. O prevenci bez čekání na bolest v Proč jít na fyzio, když mě nic nebolí? Celý přístup najdete na stránce Metoda MFK.
Původní příspěvek vznikl na LinkedIn. Pokud chcete vidět zdrojový kontext nebo diskusi pod ním, můžete si otevřít originál:
Otevřít původní příspěvek na LinkedIn →
