Noční mikrofórum: host Martina Končalová

V pořadu Noční mikrofórum na stanici Český rozhlas Dvojka zpovídala moderátorka Marta Marinová fyzioterapeutku Martinu Končalovou, autorku metody MFK (Manuální fyzioterapeutická korekce). Rozhovor se točí kolem toho, co je fyzioterapie, jak Martina k oboru dospěla, jak vznikl počítačový program MFK a proč podle ní „vše souvisí se vším“. Níže je faktický souhrn podle přepisu — bez domýšlení.

Oficiální epizoda je na MujRozhlas.

Co je fyzioterapie — a kdo je správný fyzioterapeut

Martina popisuje fyzioterapii jako péči o člověka: vrátit ho do normálního života, pečovat o něj, aby fungoval, nebolel a bylo mu dobře. Správný fyzioterapeut má být pozorný k pacientovi, pokorný a nemá si myslet, že všechno umí.

Fyzioterapie podle mého názoru je pořád a zůstává péče o člověka, asi z té stránky vrátit ho do normálního života.

Rutina podle ní fyzioterapii škodí: když upadne do rutiny, ztrácí osobnost, překvapenost a dobrodružství, které každý pacient přináší. Pro Martinu je fyzioterapie „ohromné“ dobrodružství — každý člověk přináší svůj příběh a ten je třeba vyslechnout. Musí být i dobrou posluchačkou.

Cesta k oboru: od „inspektorky zpěvu“ k rehabilitaci na FTVS

Obor si v mládí sama nevybrala. Jako malá chtěla být „inspektorkou zpěvu“ — obor neexistoval. Druhá výzva byla malovat a navrhovat, tedy architektura; v tehdejší době to podle ní nebylo jednoduché. Rodiče zjistili, že na Fakultě tělesné výchovy se otevírá obor rehabilitace, který „nikdo neví, co znamená“, a Martinu tam nasměrovali.

Já jsem chtěla, když si představím úplně malou holčičku, malou Martinu, tak ta chtěla být inspektorkou zpěvu.

Obor si oblíbila až po škole: zjistila, že ve skutečnosti neví, jak pacientům pomáhat — zná pár cviků a hmatů, ale nevěří standardnímu přístupu. Začala si vytvářet „svou architekturu“ diagnóz a pomůcku, aby mohla nabízet pomoc snáz a rychleji.

Do ordinace přišel kamarád ze světa architektury a „hecoval“ ji, že v jeho oboru už programy existují a ve fyzioterapii ne. Ten hec ji donutil přemýšlet jinak. O programu přemýšlela už kolem let 1989–1990, kdy informační technologie byly v plenkách. Neměla předem projekt ani záměr „vyrábět metodu“ — šlo o zpřesnění práce s pacientem, i s ohledem na ordinace se smlouvou s pojišťovnou a bez ní. Postupně program vznikal; přístup popisuje jako dobrodružný.

Co je program MFK a pět kroků fyzioterapie

Program MFK používají fyzioterapeuti jako pomůcku: orientovat se, jestli svaly fungují, kde jsou blokády, a podle toho volit hmaty a cviky. Zkratka MFK může znamenat „Martina Končalová fyzioterapeut“ i „Manuální fyzioterapeutická korekce“ — názvy lidé mohou používat, jak chtějí.

Pět základních kroků není jen u metody MFK, ale u celé fyzioterapie, „tak jak se to píše v zákoně“: anamnéza, vyšetření, diagnostika, terapie, kontrola — a to se opakuje. V metodě MFK fyzioterapeuta v těchto krocích provází počítačový program.

Pět základních kroků není jenom u mojí metody, ale pět základních kroků je v celé fyzioterapii.

Anamnéza u ní začíná příběhem pacienta — jak žije, co ho trápí, a teprve na závěr s čím přichází. Do počítače zaznamená základní parametry (zlomeniny, svaly, poruchy i to, co zůstalo zdravé). Následuje vyšetření jednoduchých pohybů; výsledky pravé a levé strany se zapisují do počítače, který vytvoří mapu, které rozumí i pacient. Terapeutický zákrok pak cílí jen na místa, která to „žadoní“. Po terapii následuje kontrola.

Moderátorka vzpomíná na vyšetření u jiného fyzioterapeuta s asi 40 cviky; Martina potvrzuje: asi 40 na pravé straně a stejný počet na levé. Odpor při testu musí být maximální — kalibrace „jako když se opíráte o zeď z betonu“. Pokud sval kalibraci nesplní, zapíše se to a je potřeba to opravit. Vyšetření má být pro pacienta jednoduché, závěr podrobný a srozumitelný — ne jen „jedna lopatka výš“.

Vše souvisí se vším — mapa těla

Martina zdůrazňuje, že všechny systémy jsou propojeny — svalový, cévní, kloubní i interní; nervový systém je „strůjcem“ propojení. Vyšetřením nejdostupnějšího systému — svalů — se lze dozvědět o kloubech i o tom, jak proudí krev. Bolest je známkou nerovnováhy; mantra medicíny je zachovat rovnováhu.

No tak zaprvé opravdu všechno souvisí se vším, všechny systémy jsou propojeny.

Pacient nemusí být medicínsky vzdělán: mapa ukazuje srozumitelné obrázky postavy, která se zabarvuje. Červená znamená STOP — kde pacient přehnal a přetížil.

Výuka, kniha a zahraniční ohlasy

Martina říká, že se méně věnuje praktické fyzioterapii a více výuce, lektorování a výzkumu. Vyučuje na vysoké škole a předává dovednost i masérům, fitness trenérům a ke sportovcům — všem, kdo pracují s pohybovým systémem. Větší zájem vnímá ze strany masérských služeb; u fyzioterapeutů je větší ostych, protože bývají vedeni ke standardnímu postupu podle diagnózy.

Napsala knihu Metoda MFK – Informatika ve fyzioterapii: o přesahu fyzioterapie za pouhou diagnózu a o tom, že informatika (a dnes i umělá inteligence) pomáhá předávat informace. Celých třicet let se snaží prosadit myšlenku, že fyzioterapeuti v ordinaci nejsou sami a mají se s někým poradit.

Na otázku o zahraničí odpovídá, že ohlasy má několikrát: japonský a německý fyzioterapeut, ve Švédsku a v Rakousku také — jako jednotlivci, kteří mají „tenhle bonbonek“ jako něco zajímavého.

Rozhovor končí poděkováním Marty Marinové a přáním úspěchů metodě MFK.

Zdroj: přepis pořadu Noční mikrofórum, Český rozhlas Dvojka, host Martina Končalová, moderátorka Marta Marinová. Poslech: MujRozhlas. Tento text shrnuje rozhovor; nejde o lékařskou radu.